František Kleinmann
Při nepravidelných povídáních v Senior klubu v Třebenicích vzpomínají zúčastnění, právě proto, že jsou v seniorském věku, na významné a pozoruhodné osobnosti, které ve svém životě potkali.
Jednou z těchto osobností a spoluobčanem mnohého z nás, byl pan František Kleinmann, chodovlický rodák, který prožil celý svůj bohatý a plodný život v našem kraji.
Mluvíme-li o rodáctví, mnoho lidí se bude pobaveně usmívat. Co tento pojem vlastně znamená, není to pozůstatek romantického 19. století, a jak mnohý úspěšný podnikatel podotkne, historická vykopávka, zastuzené vlastenectví? Je pravdou, aby člověk našel k tomuto názoru a postoji vztah, musí obvykle dosáhnout určitého věku. Dvacetiletému muži tento pojem obvykle nic neříká. Ale přece, přijde-li člověk po létech na místa, kde vyrůstal, kde hrál dětské hry, kde každý plůtek, každý strom připomíná jeho mládí a sny, nemůže zůstat bez citových vzpomínek. I ten největší drsňák žije vzpomínkami. Jak výstižně říká Jaroslav Hašek „ i vůl zjihne.“ Důkazem tohoto tvrzení jsou školní třídní srazy i setkání při různých společenských, sportovních a kulturních výročích.
Píši o tom právě v souvislosti se vzpomínkou na pana Františka Kleinmanna, který obrazně řečeno, vstával a lehal s Košťálovem, Hazmburkem, Milešovkou a celým Středohořím. My, kteří zde žijeme, trpíme mnohdy t. zv. profesionální slepotou, ale přál bych mnohým z nás ten úžasný pocit a návrat do našeho kraje, po delším časovém odloučení. Říká se, že člověk musí putovat po světě, aby objevil domov.
Měl jsem příležitost, a pokládám si to za čest, poznat F. Kleinmanna v osmdesátých letech minulého století. V té době byl zaměstnán u Státního statku Lovosice, jako včelař na farmě Medvědice. Byl člověkem mnoha zájmů s bohatým duševním životem. Vše co dělal mělo punc špičkové práce a kvality. Ve svém oboru, včelařství měl vynikající výsledky, což dokládají různé články a odborné studie v oborovém tisku. Jeho práce měla ohlas i na mezinárodním fóru. Byl také vynikajícím chovatelem, králíkářem. Jeho svěřenci, belgičtí obři, sbírali na výstavách jednu medaili za druhou. Šíři jeho zájmů dokládá i ovocnářství, pěstování a šlechtění růží, kaktusářství. Dle svědectví jeho spolupracovníka, pana Jaroslava Zajpta, vyšlechtil i odrůdu jabloní s názvem „ Kleinmanovo plnoplodné.“
O jeho bohatém duševním životě mohu a chci podat svědectví, protože byl můj přítel, přítel jakých člověk za svůj život mnoho nepotká. Sbližoval nás společný zájem o náš kraj, jeho historii, jeho život minulý i současný, zájem o lidi kolem nás. Potkávali jsme se názorově i občansky v diskusích a debatách nejen o současnosti, ale i budoucnosti. František do těchto rozhovorů vnášel své velké sociální cítění, pamatoval si z čeho jsme vyrostli. Zmiňoval jsem se o jeho bohatém duševním životě. Dokladem toho jsou jeho básně, které bychom chtěli na těchto stránkách postupně zveřejňovat. Jeho životním přáním, bohužel neuskutečněným, bylo tyto básně publikovat knižně. Děkuji touto cestou panu Františku Immerovi za nápad a ochotu využít tyto internetové stránky, ke zveřejnění těchto básní. Splácíme, alespoň částečně, dluh, který k některým spoluobčanům máme.
Nejsem literární kritik, ale soudím, že tyto verše nevznikly lehce. Je z nich cítit člověka pracovitého, upřímného, člověka plného citu a laskavosti.
Jaroslav Houdek
